V podvečer 1. 10. 2013 jsme se už tradične sešli s našimi příznivci a přáteli na parníku. Aby se naši hosté nenudili, připravili jsme si pro ně pár zákeřných otázek a taky zadali za úkol napsat alespoň dva verše na téma Caballinus. Musíme uznat, že si s tím poradili mistrovsky, i když někteří kverulanti se k zadanému tématu plížili hodně velkým obloukem. Několik ukázek Vám zde s radostí nabízíme:
Caballinus, kdo to zná,
Caballinus není minus,
V Caballinu koníčci
Každý čtvrtek se vždy těší
Když ve škole je tři mínus,
|
Nemůžu se dočkat, tati,
Caballinus to je věc,
Já mám koně, vraný koně, |
Pobavily nás také odpovědi na naše otázky. Zejména otázka „Co znamená být valachem (u koně)?“ podpořila některé v kreatívním myšlení a my jsme se tak dozvěděli třeba, že to znamená:
… mít po starostech
… být chudákem, co si neužije
… mít silné nohy a citlivou duši
… kůň panic
… chudák:-)
… smutná písnička:-)
… věnovat se pouze práci a nerozptylovat se zbytečnostmi života.
Místy byly odpovědi značně vyhýbavé. Na otázku „Kolik mají naši valaši dohromady zubů?“ nám bylo řečeno (napsáno), že je to podle toho, jestli chodí pravidelně k zubaři, ale že asi jako holubů na autorově střeše.
Na závěr jenom doufáme, že jsme nepodnítili vážnější partnerské neshody, jelikož na dotaz „Kolik letních pobytů na horách jsme letos absolvovali?“ se nám dostalo této odpovědi: „Minimálně dva, protože přítelkyně někam odjela a tvrdila, že na hory s koňma.“ Mladého pána tímto ubezpečujeme, že pobyty byly čtyři a dvou z nich se s námi účastnila i jeho přítelkyně 😉